Jako každý den jedu do fitka za klienty. V tramvaji se na minutu pověsím na tyči, miluju ten pocit, když cítím, jak se mi ve visu natahuje páteř a ramena. Postupně mě začíná pálit síla úchopu, rozhlédnu se kolem sebe. Pár bezdomovců se na mě ze zadních sedaček směje a tleská mi. Zbytek tramvaje radši dělá, že mě nevidí. Asi si říkají co to je za magora. Dveře se konečně otevřou a já se zhoupnu a vyskočím z tramvaje ven. Otevřu dveře do fitka, pozdravím na recepci a jdu se porozhlédnout kolik je v posilovně lidí. Můj pohled spočine na spoustě zajímavých pohybových praxí. Pán stahující slušně naloženou kladku za hlavu, jiná slečna bojuje s padesáti kilovou činkou na ramenou, další člověk sedí zaklíněný ve stroji, který svým popiskem slibuje dokonalý pekáč buchet. Za hlasitého hekání překonává odpor v asi deseti centimetrovém rozsahu pohybu. Každodenní pohled, nad kterým se člověk už ani nepozastaví. Je tohle však skutečně pohyb, na který je naše tělo stavěné? Zamysleli jsme se někdy vůbec nad tím proč cvičíme?
Schopnost přizpůsobit se okolním podmínkám sehrála během evoluce lidí naprosto zásadní roli. Z biologického hlediska, důvodem proč zvířata i my lidi máme mozek je především schopnost lokomoce – dostat se z bodu A do bodu B za použití pohybů těla, které nám dovolí adaptovat se na prostředí a situace ve kterých se právě nacházíme. Tenhle aspekt pohybu byl naprosto klíčový ve vývoji našeho mozku tak jak jej máme dnes k dispozici. Ten se totiž musel neustále přizpůsobovat rozmanitému terénu, vypočítávat trajektorie, udržovat balanc, rychlost, styly došlapu nebo odhadovat jestli mě daný objekt udrží nebo ne. U našich opičích předků tento proces evoluce do nynější formy podle některých teorií spustila právě forma pohybu zvaná brachiace (houpání se z větve na větev) která vyžadovala obrovské mentální úsilí a navýšení mozkové kapacity. Už chápete kam tím mířím?
Tělo a mysl jsou vzájemně propojené víc než si vůbec dokážeme představit. Třeba takové rostliny na druhou stranu ke svému přežití schopnost lokomoce nepotřebují a proto mozek nemají. Není tedy žádným překvapením, že schopnost přizpůsobovat se při pohybu různým podmínkám či terénům je naprosto základním a klíčovým prvkem pokud se chceme přirozeně hýbat. Jedině takovým pohybem dokážeme udržet náš mozek ve zdravé kondici a pohyb se zdá být k tomuto nejen dokonalým nástrojem, ale jsme k němu evolučně předurčení. Lidský pohyb je tak komplexní jako je člověk sám a pokud budu své tělo trénovat pouze v umělém prostředí, které se nikdy nemění (rovná podlaha, stále stejné činky a náčiní, nulová možnost využití našich reflexů při pohybu atd.) okrádám se tak nejen o obrovskou škálu podnětů tvarujících můj mozek a jeho schopnost adaptace, ale také o propojení hlavy s tím, co právě dělám. Zkrátka na takový pohyb se časem přestanu soustředit a jsem schopný ho vykonávat bez většího mentálního úsilí. Takovým pohybem jsem do jisté míry omezeně schopný vybudovat pár pohybových aspektů a navýšit podíl svalové hmoty, ale úplně obejdu práci se svojí mozkovou kapacitou a rozvoj kognitivních funkcí mozku bude v porovnání s environmentální praxí mizivý.
ZKUSTE SI JEDNODUCHÝ PŘÍKLAD
Skočte snožmo z místa na místo na zemi co největší vzdálenost. Zapište si kolik metrů jste takto dokázali přeskočit. Pak běžte a zkuste ten samý skok provést v přírodě z jednoho kamene na druhý, z jedné klády na druhou nebo přeskočit stejně vzdálený břeh řeky. Zjistíte, že uplně stejný pohyb bude najednou uplně jiný, protože faktory které na vás budou působit se rázem drasticky změní. Kámen bude klouzat a nebude rovný, z klády budou trčet větve a na břehu řeky vstoupí do rovnice strach z pádu do vody. Tím pádem vám v provedení relativně jednoduchého cviku chybí k jeho skutečně efektivnímu využití v reálném světě právě schopnost adaptace na různá prostředí a situace. Mozek zkrátka nebude muset pracovat tak jak by měl protože mu chybí kontext daného pohybu. Zvládne jej provést anatomicky, ale ne efektivně.
Jako druh jsme zkrátka nebyli vyvinuti v laboratoři za použití umělých částí, stejně tak jako nejsme předurčení k tomu se takovým způsobem hýbat. Co to pro vás znamená v praxi? Neustále pracujte s prostorem kolem sebe, a to ne jen hodinu kterou si stanovíte pro trénink. Koukejte se na svět očima malého dítěte, které ještě vyhledává překážky a nesnaží se si pohyb co nejvíce ulehčit. Co zjistíte je, že svět kolem nás a to nejen v přírodě, ale i ve městě skýtá obrovské množství možností k přirozenému pohybu. Buď se vědomě rozhodnete svět vidět pouze jako lineární přímku plnou výtahů, eskalátorů a sedaček, nebo ho spatříte jako svět plný výzev, překonávání sebe sama, nových dovedností a pohybu kdekoliv. Vaše rozhodnutí je právě element, který rozhodne o tom jestli svoje přirozené pohybové vlastnosti budete nadále rozvíjet, nebo jestli o ně brzy příjdete spolu s obrovskou škálou funkcí vašeho mozku.
PRAKTICKÉ CVIČENÍ ENVIROMENTÁLNÍ PRAXE
Až budete příště na výletě, zkuste na chvíli opustit ušlapanou stezku a proud turistů a vydejte se na průzkum okolí. Hledejte překážky a překonávejte je, vylezte na strom, běhejte, skákejte, plazte se a hledejte drsnější terén, kde se váš mozek bude muset přizpůsobit co největšímu množství podnětů pro efektivní dokončení pohybu.
Zkrátka běžte tam, kam se většina neodváží.
Přeji všem krásný podzim plný pohybu a brzy zase na viděnou u dalšího článku.
Honza
